Proč jsem začala psát tento blog

Už nějakou dobu ve mně zraje pocit, že bych potřebovala mít něco svého - ne ve smyslu koníčku nebo místa, kde jsem sama sebou..

Ale to hlubší „já“ - Kdo vlastně jsem? Co mě definuje kromě toho, že jsem máma? - to jsem za ty roky na mateřské nějak ztratila.

A ano, být mámou je pro mě opravdu obrovská věc ❤️ Vždycky jsem si přála mít děti a miluju je víc než cokoliv na světě. Ale zároveň někde uvnitř cítím otázku, která mě hlodá čím dál častěji: A kde jsem já, mám na sebe ještě nárok? 

Pořád něco vymýšlím, tvořím, plánuju, hledám, zkouším - čím víc ale běžím, tím víc cítím, že mi něco chybí.

A tak jsem se rozhodla psát - ne jako odborník.., ne jako někdo, kdo má všechno srovnané.., ale jako obyčejná žena. Máma, která se snaží najít rovnováhu mezi tím být tu pro ostatní a nezapomenout při tom sama na sebe.

Možná je nás víc, možná to taky znáte a možná se cítíte podobně.

 

A třeba si taky zrovna pokládáte otázky typu:

• Kde jsem vlastně já?

• Co bych chtěla, kdybych nemusela pořád jen fungovat pro ostatní?

• Jak to udělat, abych byla pořád máma… ale taky já?

Tenhle blog není o dokonalosti, není o hezky naaranžovaných momentech. Je o tom, co cítíme, o tom, co často neřekneme nahlas a třeba se tady potkáme, podpoříme, najdeme se..

..protože všechno většinou začíná tam někde.. 

v koutku duše..